Poslední dobou se kolem mě míhá tolik názorů na imunitu, že mi z toho jde hlava kolem. S některými souzním, jiné vyhodnotím jako pro mne nevhodné a další zvědavě prostuduji. Považuji imunitní systém za klíčový pro svůj život. Jeho „práce“ totiž ovlivňuje řadu procesů, o nichž často nemám ani potuchy. Přesto je třeba k imunitě přistupovat ne jako k božstvu, ale spíš jako oddanému princi, jež pečuje o své poddané a brání své království. Instrukce mu dáváte vy!

Nejsem imunolog, jsem matka

V současné době informační smrště, kdy si můžete dohledat data víceméně ke všemu se jen těžko orientuje v tom, co je dobré právě pro vás. Abych se mohla „smysluplně“ rozhodnout, co je v danou chvíli v oblasti imunity dobré pro mě a mé děti, byla jsem nucena si udělat obrázek i o tom, co to vlastně imunita je. Neměla jsem ambici znát zpaměti všechny prvky, které se na jejím fungování podílí, ale zároveň jsem vnímala, že je třeba některé mechanismy (běžně popisované v klasické medicíně) odkrýt a do míry svého intelektu pochopit. K celé problematice přistupuji tak, že neaspiruji na titul imunologa, jsem zkrátka matka, která chrání svá mláďata tak, jak v tu chvíli umí. A někdy je má intuice tím nejlepším radarem. Zároveň je třeba přistupovat k tématu s pokorou, neboť ne vždy mluví intuice…

Ani ryba ani rak, rakoryba

Nejsem zastánce ani alternativy, ani tradiční medicíny. Myslím si, že cílem je smysluplná kombinace a vzájemný respekt. Na mnoho obtíží stačí zdravý rozum a „babské rady“ a když mé síly a znalosti dojdou, je tu medicína (se všemi svými možnostmi a limity). Zkrátka ve správný čas a ve správné dávce. Ryba je v astrologii tím, kdo dokáže plout do hlubin, rak tomu dává citový/emoční rámec. Jednoduše rozum (vědomosti) a cit v taoistickém tanci rovnováhy.

Imunita není jedna

Co jsem se při studiu dozvěděla? Prvním překvapením bylo, že imunitní systém je neuvěřitelně propracovaný soubor různých mechanismů, které se dle situace aktivují nebo naopak neaktivují. I proto je třeba k ní přistupovat individuálně (každý ji máme v jiném stavu a ohrožuje nás pomyslně jinak). Imunita lze minimálně rozdělit na tu vrozenou (nespecifickou) a získanou (specifickou). Zatímco ta vrozená jednoduše reaguje na to, že v těle „něco není v pořádku“ (buď přišel patogen zvenku nebo se splašily nějaké vnitřní buňky), ta specifická pak reaguje na konkrétního bacila (pokud se s ním setká, zapíše si jej do své databáze ohrožujících prvků a pak na něj reaguje, kdykoli se objeví v blízkosti on či něco podobného).

Imunita: Co podporujeme?

To, co podporujeme my laicky je zpravidla imunita nespecifická (schopnost organismu poznat, že se přiblížilo anebo v těle vzniklo něco, co jej potenciálně ohrožuje), očkování (a nebo setkání s nemocným) naopak cílí na imunitu specifickou. K našemu fungování jsou samozřejmě potřeba obě. Jen pro úplnost: požírání nudlí z nosu, setkání se špínou a okusování nehtů je svým způsobem u dětí budování imunity specifické. Dostanou do svého těla „malý“ vzorek bacila, který projde až do střeva, kde (jak mnoho odborníků potvrzuje) sídlí náš imunitní mozek. Ten si je zapíše do databáze a pohodlně vyloučí. Tedy i zde je rozhodující míra a řada dalších faktorů, samozřejmě. Ale trocha králičích bobků místo bonbonků nevadí, ne?

Funkční imunita neznamená, že neonemocníte

Velkým překvapením pro mne bylo, že funkční imunita neznamená, že neonemocníte. Někdy je té dávky a vlivů prostě moc a tělo „nevydrží“ nápor a někde povolí. Funkční imunita znamená, že tělo zareaguje způsobem, jež vám umožní nemoc překonat (ideálně v co nejlehčí formě pro vás) a přežít bez trvalých důsledků. Mým cílem je podpořit fungování a mechanismy těla tak, abychom žili co nejkvalitnější formu života (ve zdraví fyzickém i psychickém), která je v danou chvíli možná. Péči o imunitu měníme během roku.

Jak svou imunitu posilujeme my?

1. Nemáme doma úplně čisto. Není tu sice „bordel“ a špína, ale pokud do slunce zasvítí pod určitým úhlem, zjistím, kolik chomáčků mi jde naproti. Nehroutím se z toho, ale počkám, až slunce změní úhel.
2. Děti mají své povinnosti. Ano, i to má na imunitu skvělý vliv. Je důležité znát své hranice (jak jinak tělo má poznat, kdy se bránit, že?). Tyto povinnosti plní, i když se jim to ne vždy hodí. Syn například sundává prádlo, dcera se musí postarat o své morče, pomáhají s úklidem (včetně mytí koupelen).
3. Dáváme si vzájemně prostor. Pro zdravou psychiku potřebujeme mít i trochu svého času. Ano, i s dětmi to lze realizovat. Já tomu říkám, že si jdu dát kafíčko. V létě se houpu v houpátku, v zimě si hovím v křesílku. Někdy zalezu do vany (i bez kafíčka). I děti si od sebe někdy potřebují odpočinout, a tak si svůj prostor vytvoří.
4. Chodíme ven. Zdá se to jako banalita, ale my opravdu trávíme poměrně hodně času venku a „postaru“. Děti mají odřená kolena z akrobatických pokusů a některé oblečení po návštěvě hřiště jednoduše odepíšu.
5. Jíme, co se dá. Ve většině případů jíme „zdravě“, tzn. vařím doma z původních surovin, ale zároveň máme i své úlety. V našem jídelníčku je všechno (ano, děti si dají nějakou brutální sladkost, občas dovolím i kolu). K mému překvapení to funguje lépe, neboť samy zjistí, že raději jídlo, které chutná než to, které je „jen“ sladké/slané/moderní…
6. Ovoce a zelenina.Jsou u nás pořád k dispozici a neexistuje omezení. Při výletě si klidně utrhneme něco ze stromu či slupneme borůvky. Preferuji lokální záležitost, ale mango je mango… Zeleninová příloha bývá součástí každého jídla (ve svíčkové už zeleninu máte…).
7. Psychika až na prvním místě. Vynervená matka atmosféře doma příliš nedodá (i když do okolí cpe pilulky všeho možného). Ať se mi to líbí nebo ne, na imunitu dětí působí i moje duševní rozpoložení.
8. Práce se vztekem. Velkým tématem je práce se vztekem, neboť ten má na dětskou imunitu doslova smrtící účinky… Někdy se daří, jindy příliš ne.
9. Umíme dělat nic. Říkáme tomu „pyžamkové“ dny. Binkáme se domácností a děláme příjemné nic. Odpočinek je zkrátka součástí péče.

V předchozím článku se můžete inspirovat, jaké byliny u nás nechybí, respektive, jaké najdete na téměř každé louce a dokáží řadu kouzel. Kromě nich jako prevenci (cca od října do února) již pár let používáme Omega 3 mastné kyseliny (rybí tuk, chcete-li) s vysokým obsahem DHA a EPA, potom vitamin D (pozor, nutné jíst s něčím tučným, jinak nedoputuje do střeva, my zapíjíme mlékem), vitamin C (jíme fakt hodně ovoce a zeleniny) a sem tam vitaminy B (droždí třeba). Pak máme samozřejmě pár vychytávek, ale to už jsou velká specifika.

Imunita je i stav mysli

Imunita je také hodně o našem myšlení. Na co myslím? Čemu věnuji pozornost? Mám strach, že onemocním já/děti? Spím dost anebo z tohoto času ukrajuji? Imunita je i o dechu a vnímání vlastních pocitů a emocí. Pokud nedýchám správně (dostatečně), necítím, a navíc živiny jednoduše nedoputují tam kam mají a škodlivé látky lymfou nejsou odneseny pryč. Dech ovlivňuje i pociťování strachu či úzkosti, způsob sezení nebo množství pohybu. Nejde o to „myslet pozitivně“, jde o to si uvědomit, jakou emoci prožívám, dát jí prostor a pak udělat krok novým směrem. Samozřejmě, jakmile „cítím“, že je to možné (ne, výmluvy ani lenost, proč ještě ne se tu nepočítají). A moudrost na závěr? Smyčky v hlavě k řešení nevedou. Tam vede „jen“ pohyb/rozhodnutí/ochota dělat věci jinak. Někdy skutečně stačí jen pohnout se z místa, překvapivě jakýmkoli směrem.

K čemu konkrétnímu jsem při péči o imunitu dospěla? Tak to zase v příštím zamyšlení.