Moruše se staly naší pravidelnou zastávkou při procházkách se psem. Dokonce i pes je oceňuje. Každý den dozrávají doslova hrsti, které lákají k utrhnutí a my se nenecháme zrovna dvakrát přemlouvat. Protože je moc lidí nepozná, býváme odměněni slušnou nadílkou. Co všechno možná nevíte o moruších? Zkuste se mnou i morušovou marmeládu.
Morušovník černý je strom (v našem okolí spíše stromeček), který v období července a srpna nabízí své slaďoučké plody. Postupně se zbarvují z bílé do černé. Nejvíc připomínají protáhlejší ostružiny. Chuť je směsicí kyselých a sladkých odstínů. Nejlepší jsou samozřejmě přímo ze stromu. Zajímavostí je, že z moruše se nesbírají „jen“ plody, ale i listy, pupeny, větvičky a listy. My však zatím zůstáváme u mlsání plodů. Protože i z moruší lze připravit chutná marmeláda, případně sirup, letos jsem se rozhodla je zařadit mezi naše domácí lektvary. Jen pro úplnost, existuje ještě morušovník bílý (plody jsou bílé), ale ty se u nás za humny nevyskytují.
Díky svým obsaženým látkám (namátkou vitaminy C, E a K, karotenoid zeaxantin, železo, draslík, hořčík, resveratrol, vláknina a přírodní cukry) dokáží moruše podpořit i naše zdraví. Za mě rozhodně vede:
Moruše se sbírají relativně snadno. Zralost poznáte jednoduše – zralá moruše vám sama skáče do dlaně. Ne vždy je barva ukázkově černá, občas spíše taková temnější rudá, ale na chuti to neubere. Nejlepší jsou moruše z míst, kde se stromek musí trošku snažit, aby to takzvaně ustál. U nás jsou moruše například nejlepší z míst, kde strom zápasí o život ve svahu, vody chytne tak akorát a slunce má víc, než mu je někdy příjemné. Moruše ze stromů, které mají všechno „tak akorát“ jsou chuťově méně intenzivní a trošku zavodněné, ale v marmeládě se to rozhodně ztratí.
Podobně jako maliny, ostružiny nebo rybíz, i moruše mají „pecičky“. Na rozdíl od vyjmenovaných však jsou jemnějšího charakteru a v marmeládě působí jako „křupinka“. Takový oříšek navíc. Já se rozhodla, že mi to nevadí. Tedy hlavně proto, že jsem vsadila na mixér a ten pecky ostentativně ignoroval. A téměř hotová marmeláda už lze přepasírovat jen velmi těžko. Nicméně, pokud s rozhodnete na verzi bez pecek, je třeba to udělat hned (nejjednodušší způsob je rozmixovat moruše a přetlačit je přes sítko dřív, než zahájíte jakoukoli další aktivitu).
Jak jsem zmínila, já se rozhodla pro marmeládu s peckami. Protože vím, jak chutná lenost u rybízové verze s peckami, tak můžete být v klidu. Pochutnáte si. Letos se jednalo o první morušový pokus, proto jsem zvolila jen malé množství, cca 500 g moruší (trhala jsem i se stopkou, ta se rozmixovat nechala). Stačilo to na 3 cca 200 ml skleničky.
Mezi další dobroty, které doma tvoříme patří:
A jaké další bylinky u nás nesmí chybět: To se můžete dočíst v mém předchozím článku Moje cesta ke koření, ze kterého se staly bylinky.