Pondělí… Ano, ten den, kdy se ozve budík zase o něco dřív než se skutečně probudíme a trvá na tom, že dneska už spát nebudeme. Vymátožit se z postele obvykle nedělává potíž jen mně, ale i dětem. Rozlepí oko a snaží se zaostřit a zároveň ho udržet otevřené. Prostě tento den si získal reputaci, kterou mi zbytek týdne rozhodně nezávidí.

Začátek nebo konec?

Je až s podivem, že pondělím v mnoha zemích začíná týden a tudíž by to mělo být počátkem, jenže ono se to pondělí vlastně tváří spíš jako konec. Jako konec aktivit, které nás opravdu baví a začátek těch, které vykonáváme z různých jiných důvodů, ať už jim mentálně dáme jakoukoli omlouvající nálepku. Zábava do nich bohužel patří málokdy. A protože jsme už toho režimu přivykli tak moc, přenášíme to i na své děti. Prostě povinnost a „musení“ není žádná sranda! Takže jak je to vlastně s tím pondělím?

Pozor na autopilota

Možná ten den za nic nemůže, možná na něj nespravedlivě svádíme to, že náš život od pondělí do pátku jsou jakési aktivity, které nám v lepším případě umožní dva dny od nich získat odstup a párkrát za rok dokonce mít dovoleno je opustit na delší dobu. Co pozoruji, zpravidla jedeme na autopilota. Potom totiž dávají smysl všechna ta nesmyslná pravidla, postupy, nařízení a tiché či hlasitější výhružky, protože, když autopilot, tak odříznuto od svých instinktů a vnitřních volání. Ty totiž jinak řvou dost nahlas, že tudy neeeee. Naštěstí je tu pořád pondělí, na které to lze svést 🙂

Méně je víc

Moje pondělky začaly mít jiný nádech v okamžiku, kdy mi dcera začala do diáře kreslit a tvořit malé obrázky. Každé pondělí na mě jeden čeká. Je to pro mne malá připomínka toho, že život je krásný už v maličkostech. A ty bychom si neměli nechat uniknout tím, že nás po většinu času řídí někdo jiný. I toho autopilota totiž musí někdo nastavit, a my to obvykle nejsme. Někdy je míň víc a to, co máme na dosah ruky je mnohdy důležitější než to, co je v nějaké „někým jiným“ naplánované budoucnosti. Ne, nepotřebujeme víc bot, kabelek, zážitků, kol, aut, domů a bytů. Potřebujeme podle mne zpátky uvědomění si, že žít je prostě víc. A já to díky těm malým obrázkům od dcery mám každé pondělí před očima.