Protože i život je pestrý, věřím, že i jídlo má být pestré. Zároveň by mělo obsahovat vše pro tělo i duši potřebné. Tuto část neradno podceňovat. Proč? Protože, když je něčeho míň a někde naopak víc, pak vzniká nerovnováha ta následně vede k hladu nebo chuti. Jak tedy vypadá náš domácí zdravý jídelníček?

Plný talíř neznamená dostatečná porce a poloprázdný talíř nerovná se hladovka. Nechávám si prostor objevovat. Pozoruji, zda mám skutečně hlad, chuť a nebo jen zaháním nudu/nervozitu/strach. A nebo jím, protože hodiny ukazují určitý čas? I tento proces, myslím, k jídlu patří. Tím, že rozpoznám signály těla se mi často mnohé zjednoduší.

Zelenina na mnoho způsobů

Nejsem zrovna žhavým příznivcem zeleniny, přesto v mém životě má pevné místo. Díky obsažené vláknině nasytí a pomáhá s trávením. Co mi doma nikdy nechybí a co se dobře osvědčilo na hlad, chuť i energii? Krájíme víceméně ke každému jídlu (ano, jedí to i děti):

• Zelené listí všeho druhu se hodí téměř ke všemu.
• Klasika z terásky: rajčata, okurka, papriky všech barev i chutí, ředkvičky
• Řapíkatý celer (například v kombinaci s hummusem je skvělou zdravou večeří)
• Kořenová zelenina:  mrkev, celer, petržel, pastiňák (obvykle teplá příloha nebo součást omáčky)
• Dýně, cuketa, pórek, cibule, česnek, zázvor, květák, brokolice, špenát

Bílkovina neboli protein

Dřív než jsem začala držet dietu, příliš jsem tuto část neřešila. Pak jsem však zjistila, že právě díky nedostatku proteinu (a zeleniny) ve stravě mívám hlad. Zkrátka, domácí zdravý jídelníček protein potřebuje. Jak bílkoviny řeším? Jsem masožravec, takže masem jakéhokoli typu, libovou šunkou, sýrem (mám ráda zejména k večeři například mozzarelu s nějakou zeleninou, netrvám na rajčatech), vajíčky nebo tofu. Z hlediska porce si dávám cca 200 g masa nebo 2 vajíčka na porci. Mám doma i malou zásobu proteinových tyčinek (občas si je sama i stvořím, lépe se hlídá cukr), když je najednou dostaví hlad a já trpím leností si něco udělat.

Ach ty cukry. Sacharidy mají své místo

Na věčné téma příloh neumím tak docela odpovědět. Já osobně je k jídlu potřebuji. Ostatně jsou to cukry, které našemu tělu dodávají energii. Nejedná se samozřejmě o rychlý cukr, ale ten, který naše tělo využívá postupně. Tím nedochází k výraznému poklesu cukru v krvi a nevzniká nepřekonatelná únava. Dodržuji pravidlo, které jsem se naučila při dietě. Cokoli sypkého (rýže, bulgur, jáhly, pohanka či quinoa) si dávkuji 3 polévkové lžíce, brambor pak do 200 g za syrova těstovin dvě hrsti neuvařených. Zjistila jsem, že mi takový domácí zdravý jídelníček vyhovuje a dětem překvapivě dost prospívá.

Ovoce

V mém případě neplatí, že čím víc ovoce, tím méně chuti na sladké. Nicméně, ovoce jím víceméně sezónní. Výjimku tvoří borůvky, které mohu kdykoli (mám je ráda s bílým jogurtem a pár piniovými oříšky). Snažím se ho jíst spíš dopoledne. Základ určitě tvoří jablka, hrušky, a pak letní klasiky (meruňky, jahody, broskve, maliny…).

Atraktivní luštěniny

Patřím mezi lidi, kterým chutnají luštěniny. Ano, jsem to divné dítě, kterému chutnala hrachová kaše. Když jsem se o stravu začala trošku zajímat (po nějaké době doma vám prostě už starý jídelníček nechutná), objevila jsem nové kombinace. Čočka s párkem/masem nebo vajíčkem je totální šok pro organismus. Je to víceméně hooooodně bílkovin, něco cukrů (z té čočky) a možná něco tuku (z té uzeniny). Máte pocit přejedení a brzy přijde hlad. Jak tedy dělám čočku já? Nejraději mám balogu (malá černá zrnka), kterou uvařím. Do uvařené čočky přidám na másle opraženou kořenovou zeleninu s česnekem a cibulí a k tomu rýži a nějakou syrovou zeleninu. Budete překvapeni, jak příjemně jste najezení.

Ořechy a semínka

Velkou kapitolou jsou u nás semínka a ořechy (nejen vlašské, ale i lískové, piniové, makadamové, pekanové…). Někdy je namáčíme, jindy pražíme na másle s trochou soli. Hodí se na mlsání (opravdu stačí pár kusů), ale i jako zpestření jídla. Posypali jste si někdy rýži opraženým slunečnicovým semínkem?

Chleba a pečivo

Během diety jsem zjistila, že téměř nepotřebuji pečivo. Čerstvému chlebu s máslem lze těžko odolat, pravda, ale zas tak často k dispozici není. Dříve jsem pečivo jedla zejména k večeři. Důvod bylo, že je to rychlé a já mívala hlad. I teď si ho občas dám. Například děti milují tousty. Většinou však sahám po něčem jiném.

Když mě honí mlsná

Jsou dny, kdy bych potřebovala sníst i ledničku. Zpravidla se něco ve mě hormonálně bouří. Co pomáhá? Přešla jsem na 90% čokoládu (stačí kostička a jsem spokojená), opravdové máslové sušenky (také stačí jedna a je vystaráno) a když je nejhůř, pak se neštítím polomáčených sušenek, Mileny nebo kaštanů. Občas je třeba zhřešit.

Zdroj fotografií v článku je pixabay.com (bohužel tak krásné ilustrační fotografie nemám). Úvodní fotografie je domácí.