Dovolená. Symbol odpočinku, který vlastně odpočinkem často ani není. Plánujeme, hledáme, vymýšlíme, spekulujeme. Po příjezdu zjistíme, co všechno jsme zapomněli a co je vlastně jinak, než bylo plánováno, vymyšleno, vyspekulováno. Když do toho připočteme děti a počasí je zaděláno na pořádný stresík. Ani já neunikla školáckým chybám nezralého dospělého-rodiče. Nakonec jsme ale našli rytmus. Třeba vás mé postřehy inspirují k tomu, aby se vaše dovolená s dětmi stala opravdu dovolenkovou.

Dovolená s dětmi? Hlavní roli nehraje dospělý

Má touha cestovat mě nepřešla ani, když byly děti úplně malé. Nejprve jsem měla představu, že prostě děti přiberu do svých plánů. Pak jsem ale pochopila, že dětský svět se od dospělého liší a pokud si chceme užít vzájemnosti, musím v určité míře sestoupit zpět do světa dětského. Dovolená s dětmi není o dospělých, ale o dětech. Ano, za mého dětství to bylo jinak. Nemohu říct, zda to bylo lepší nebo horší, ale je pravda, že mi trvalo dlouho, než jsem znovu objevila touhu k různým činnostem. Dovolená s dětmi je pro mne přesun z každodennosti do nového „rybníka“ zkušeností.

Co se mi osvědčilo?

• Seznam věcí je stabilní, ať jedeme na týden nebo 14 dní, víceméně se mění jen počty spodního prádla. Vždy balíme něco do tepla, do zimy, do vody a něco náhradního. Rezignovala jsem na eleganci sofshelek a sázím na klasické pláštěnky a holiny.
• Hračky dětí „jen“ do batůžku. Žádný vagón „nezbytností“.
• Papíry na kreslení, omalovánky a celá sada pastelek i s kelímkem. Děti penál s nůžkami i lepidlem.
• Společenská hra, co se vejde do batohu – Prší, Kartografové, Ubongo, Silver and Gold nebo Card Line.
• Trvanlivé svačiny (flapjacky a různé tyčinky nebo sušené ovoce, ořechy, čerstvá zelenina a ovoce).
• Jídlo se jí, když je k dispozici. Věta typu: „Mami, já teď nemám hlad,“ je sice zajímavá, ale pouze v informačním slova smyslu. Také omezuji možnosti výběru, pokud vůbec dám na výběr. Kupodivu to funguje a třecí plochy se minimalizují.
• Pravidla. Ano, dávám je. První den se toho může výrazně méně než dny následující. Proč? Protože věci se stanou více samozřejmými a děti nemají šílenství stihnout vše hned (po příjezdu…).
• Zmrzlina je součást léta, horká čokoláda zase patří k lyžování a zimě.
• Když jdeme na neznámé místo, určíme místo, kde se potkáme, když se ztratíme.
• Výdej 20 Kč na kravinku z automatu je investice do zábavy na celé odpoledne.
• Otevřená mysl k tomu, že děti někdy chtějí zábavu jiným způsobem, než mám vymyšleno. Mnohokrát dospějeme k příjemnému koncensu.
• Plán se dělá za pochodu. Rámcovou představu mívám, ale vše přizpůsobujeme počasí, stavu naší psychiky a únavě.
• Lékárnička v batohu: dezinfekce, náplast, jehla, fenistil, levandule olej (proti klíšťatům na kotníky), kapesníčky, nůžky a nůž

Dovolená s dětmi: Učení spolu s dětmi

Poslední dovolenou jsme začali dost nervózně. Měla jsem příliš práce, cítila se unavená, a navíc měla i nějaké drobné zdravotní obtíže. Dovolenková nálada tedy měla dost zpoždění. Když jsme vjeli do první kolony, moje nervy bouchly a chvilku jsme na sebe v autě ječeli. Tedy ječela jsem hlavně já. Paradoxně to vzduch trochu pročistilo. Na místo jsme sice dojeli trochu ubrečení a s dvouhodinovým zpožděním, ale dojeli jsme. Tedy neotočila jsem to v půlce cesty. Při vybalování jsem zjistila, že si dcera nezabalila spoďáry. Měla jen ty jedny na sobě. Výsledek? Příště beru menší počet, protože to zvládne sama přeprat! A takových momentů míváme hodně! Učíme se od sebe, za pochodu.

Dovolená s dětmi: Po kolikáté?

Samostatným tématem je místo. Kam s dětmi vyrazit? Zde asi kloudná odpověď neexistuje. Je třeba si však připomenout, že i známá místa nabízejí nová a nová dobrodružství, jak dítě stárne. Dospělému navíc poskytnou neuvěřitelnou zpětnou vazbu a vhled. Jak? Uvidí, kam se dítě za ten rok posunulo. Například to, co bylo loni ještě neřešitelný problém (ujet 3 kilometry na kole) je letos brnkačka. Na známém místě také odpadá neustálé oťukávání prostředí, co ještě můžete a co už ne. Na druhou stranu, každé místo „vyprchá“ anebo pro danou životní fázi přestane být tím pravým. Nebojte se tedy ani výzev vyrazit a objevovat.

V dešti se nerozpustíme, nebojíme se lenošit

Takže kam s dětmi? Nejprve jsem byla uchvácena myšlenkou, aby o něco nepřišly. Jenže jsme o něco většinou přišli my, jako rodina. Často jsem totiž pozorovala, že jsou děti v létě spokojenější u rybníka či u řeky, kde se mohou spokojeně bahnit hned než dlouho čekat zavření v dopravním prostředku na cestě za neznámem. Ano, takové moře je lákadlem a také jsme ho vyzkoušeli, jenže síla „mořského vzduchu“ prozatím nepřevážila efekt tuzemska. Navíc, v tuzemsku nemáme pocit, že to musíme všechno stihnout. Zkrátka, když prší nebojíme se lenošit. Když prší moc dlouho, vyrážíme si užít deště. Víme, že na dané místo se můžeme snadno vrátit jindy. To nám dává jistou svobodu a ulehčení. A o to na dovolené možná jde.