Každý den nese příslib toho, že něco nepůjde podle plánu. A já si mnohokrát ověřila, že tomu je jedině dobře. My lidé míváme totiž tendenci na věcech a plánech trvat, ať se děje, co se děje. A kvůli tomu si zablokujeme možnosti, které jsou pro nás nachystány.Za mě jsou skvělým trenažerem výlety do přírody.

Nepočítám už:

kolikrát jsme vyrazily navzdory dramatickým předpovědím počasí a užily si báječně nekomplikovaný den,

kolik kilometrů jsme nachodily navíc protože jsme se zapovídaly, ale zároveň se u toho ze srdce nasmály,

kolikrát jsme ztratily i gps signál a objevily naprosto nečekáná zákoutí (včetně jízdy autem, bez navigace bychom neshlédly ani polovinu věcí),

kolik snědly plodů, protože jsme zabloudily do plodných míst,

kolikrát jsme nějaké trasy šly obráceně (anebo jinak) a díky tomu se vyhnuly nějakým nepříjemnostem.

Poslední výlet byl neplánovaně o hodně delší, zato plný hub (u cesty bez hledání). A víte co? Jsem si jista, že kdybych šla na houby, nenajdu ani prašivku.Takže si dopřejte okamžiky neplánovaného překvapení. Rozhlížejte se a vnímejte, proč vás vesmír zavedl právě tam, kam vás zavedl. Místo kňučení, že jste to chtěli jinak jednoduše najděte to, proč tam jste. A často budete opravdu v šoku, když zjistíte, jaké varianty vás nenapadly. Je dobré si připustit, že někdy nevidíme celý příběh, kterého jsme součástí a tak trocha důvěry ve vyšší vedení neublíží. Alespoň nám, co rádi chodí na výlety, ale ztratí se už před domem

A pokud by vás to zajímalo, houby se v sušičce na ovoce suší 7 hodin na 50 stupňů. Krájela jsem plátky do 5 mm.