A je to tady. Ráno jsem se probudila a věděla, že je zase něco jinak. Něco, co jsem ještě před pár lety považovala za pořádný opruz a dnes už to považuji jen za „nebezpečné se přibližovat“. O čem mluvím? O jedné z fází menstruačního cyklu.

„TO“, o kterém se nemluví

Živě si pamatuji, jak jsem si na základní škole, jako čerstvá majitelka menstruační vložky, sdělovala na záchodě dojmy s kamarádkami. Doma se o „tom“ příliš nemluvilo. Před mužskou částí rodiny se to dokonce skrývalo. Nemyslím si, že by se doba v tomto duchu příliš změnila. Menstruace je v mnoha rodinách pořád „to“. Jen v druhém extrému se stala „zbožtělé to“. Přiznám se, že i v mém životě byla menstruace po dlouhou dobu velké tabu. Ano, byla tu, ale často vnímaná jako nepříjemná událost, která přichází vždy nevhod. Pak jsem ale začala žít s mužem a časem jsme pomýšleli na miminko. Ať se mi to líbilo nebo ne, najednou byla menstruace něčím úplně jiným. Byla příslibem, že mé tělo je schopné dítě počít. Trvalo však ještě dalších skoro 6 let, než jsem menstruaci vzala na zřetel víc než jen technikálii mého těla. Potkala jsem se s cykličností.

Cesta za hranice představ

Když jsem se ocitla tváří tvář situaci, kdy lékařská věda nebyla schopna řešit zdravotní problémy mé dcery, začala jsem hledat jiné varianty. Během cesty jsem pochopila, že jediný způsob, jak svým dětem „pomoci“ je najít a vstřebat sama sebe. Nejdřív se to zdálo snadné, protože „v hlavě“ jsem o sobě nějaký názor měla (stačí přeci náležitě naprogramovat, ne?), jenže časem mi došlo, že představy jsou od toho, aby se bouraly. Vedle mentálních aktivit a hltání textů všeho druhu jsem se rozhodla vydat za „zážitkem“. Ženský kruh byl nejdrsnější prožitek do té doby. Kam se hrabou porody… Dobrovolně jsem se na 4 dny ocitla uzavřená s bandou žen v různém stupni „osvícení“. Myslím si, že jsem byla jediná, kdo měl na sobě kalhoty a s sebou žádné batikované věci. Přesto mi tato šoková terapie dala neuvěřitelný dar. Ukázala mi rytmus, který jsem do té doby nejen že nevnímala, ale ani o něm netušila.

Menstruace: Rytmus ženského světa

Setkala jsem se s termínem cyklická žena. Do té doby jsem sice tušila, že muž a žena jsou z jiných planet, ale tady mi došlo, jak moc. Nejdřív jsem se ošívala, protože „tohle“ se mě přeci netýká, ale postupem času jsem musela uznat, že se mě to týká. Teorie cyklické ženy vychází z předpokladu, že v těle ženy dochází během menstruačního cyklu k řadě hormonálních změn, které ji ovlivňují víc, než se lékařské vědě hodí. Víceméně se stává během měsíce minimálně čtyřmi bytostmi. A pak se v nás má ten muž vyznat, že? Trochu růžová jsem po čase tuto teorii převyprávěla i manželovi. Musím uznat, že poslouchal a našemu vztahu to rozhodně prospělo. Hádáme se výhradně jen v obdobích, kdy je to pro něj „bezpečné“. A jaké že ty fáze jsou?

Bezstarostná a lehce mimo

V tomto období (po menstruaci) mám energie na rozdávání. Zvládnu začít 250 druhů aktivit a když to vyjde, občas nějakou i dokončit. Vše se daří samo, tak lehce. Jsem plná nadšení, ideálů, plánů a jasných zpráv. Energie tryská, a navíc je všechno tak báječně růžové a voňavé. Problémy neexistují! Na světě je tak krásně. Jsem bezstarostná někdy až moc. Dětem občas zapomenu připravit svačinu, na schůzky vybíhám zásadně se zpožděním a ten škrábanec na autě je v pohodě. V tomto čase miluji společnost, zábavu, víno, šaty a divoké barvy. Jééé, já jsem vdaná?

Miláčku, dnes udělám svíčkovou

Tuhle fázi manžel miluje i nenávidí. Je signálem, že mě zpravidla popadne akce vaření, zároveň však začnu mamkovatět a podvědomě chtít hnízdit. Tělo se připravuje na oplodnění. Děti mají nazdobené svačiny, plnohodnotné večeře a lednička praská ve švech. I mé oblečení trošku praská ve švech. Byt bývá uklizen (i 2x za den) a já se způsobně držím doma. Vyžaduji však, aby se všichni způsobně drželi doma se mnou! Jinak jsem lítostivá, vzdychající a nepochopená. Mé barvy jsou decentně podzimní.

Godzila přichází

Podle teorie cyklické ženy v tomto období dochází k uvolnění veškeré energie, která se připravovala na tvorbu nového života. Pokud k těhotenství nedojde, musí ta síla ven. V tomto období nezačínám 250, ale 500 projektů a všechny je dokončím před termínem! Není čas na jemnosti, proto kolem mne lítá vše, co se mi dostane pod ruku. Ani k drsnému slovu nejdu daleko. Není radno se ke mně přibližovat, držím-li v ruce ostrý předmět. Nedoporučuji ani nevhodné vtipy. Jsem ultra upřímná. Můj pohled zabíjí a běda, jak někdo neposlechne příkaz. V toto období nikdo neodmlouvá. Manžel pracuje do noci. Tomuto období se říká premenstruační. Kdybych chodila běhat, myslím, že bych zvládala maraton i se zlomenou nohou. Samozřejmě poběžím v rudé.

Jasná vize a slza v oku

Jakmile udeří menstruace moje energie se zvenku přesouvá dovnitř. Zatímco tělo se snaží dostat do postele a funguje na 3,5 %, duše se rozletí do vesmírných dálav. Vidím souvislosti, jasnou vizi dalšího svého směřování, nic není v těchto snech problém. Pochopím i nevyřčené myšlenky, slyším trávu růst, povídám si s morčetem, mouchou a telepaticky radím veverce, jaká větev je nejvhodnější. Dojme mě pohled na padající list a poslední halíř bych obětovala na charitu. Pracovní tempo je dosti sporné. Dokážu na zadané úkoly hodiny zírat. V tomto čase také poznám, jak moc jsem své vize poslechla a nebo, jak moc se od nich vzdálila. Pokud jsem šla proti svým „zásadám“, menstruace pořádně bolí. Prostě očista se vším všudy. A důstojnost okamžiku podtrhávám temnými barvami.

A hádejte, co mě čeká dál? Ano, vyběhnout své vize realizovat ve světě. Takže zpátky do bezstarostnosti a lehké mimóznosti.