O mně

Vítej u mne doma. Nahlédni třeba klíčovou dírkou a nebo vejdi. Píši o životě s dětmi, manželem i prací v jednom bytě. Jak to zvládám? Jak kdy. Přesto vím, že bych neměnila. Třeba tě inspirují některé mé myšlenky nebo části mého příběhu. Jak to začalo?

Nikdy jsem neplánovala zůstat doma jako matka domácí. I děti pro mne byly dost dlouho bytostmi z vesmíru, které mají ti druzi. Jenže najednou to přišlo. Probudilajsem se a zjistila, že chci. Dcera to asi také cítila, protože se v mém lůně objevila ještě dřív než mi došlo, že je možné otěhotnět. Byla tu. Její příchod na svět byl těžký. Nečekaný a řekněme nestandardní. V té době jsem netušila, jak symbolické to je. Moje cesta ke změně nastala. Psal se rok 2009.

Držet své dítě poprvé v náruči byl pro mne nesmírně silný okamžik. Jak postupovaly měsíce, začalo se mnohé kalit. Dcera rozhodně nebyla to „hodné“ miminko. Dávala nám pořádně zabrat. S manželem jsme si sáhli na první patro dna. Když se přidaly zdravotní problémy, sestoupili jsme ještě níž. Mé vidění a chápání světa v té době dostalo obrovskou trhlinu. Najednou jsem se ocitla v situaci, kdy neexistovala vnější pomoc.

Zdravotní problémy dcery a mé totální vyhoření mě zavedly do alternativní sféry. Ta klasická bohužel neuměla pomoci. Objevila jsem svět, který byl pro mne do té doby jen součástí pohádek. Šla jsem (k)rok za (k)rokem, klopýtala, padala, vracela se, bloudila i se bránila. Přesto se posunovala. Můj život se od toho většinového začal vzdalovat. Už jen tím, že jsem zůstala doma. Po třech letech jsem porodila syna a opět se rozhodla zůstat doma. Ani zde neprobíhalo vše růžově.

Prošla jsem různými fázemi osobního vývoje. Nejprve jsem chtěla vše pochopit a tak se vrhla do studia. Hltala jsem různé nauky, metody, přístupy a snažila se v tom všem nalézt trochu smyslu. Jediné, čeho jsem však docílila bylo pověstné: „Čím víc vím, tím víc nevím.“ Svou pozornost jsem z venkovních impulzů otočila na sebe. Vydala jsem se na cestu prožitku. Bylo to jiné, nové a značně bolestné. Po nějaké době se však i tato cesta ukázala ve své samotě nedostatečná. Vrátila jsem se ke kalhotám, sundala korálky a narovnala se.

Odděleně mé cesty neměly hlubšího významu. Teprve, když jsem začala své mentální znalosti a tělesné zkušenosti vzájemně propojovat, začalo se téměř alchymisticky něco dít. Zjistila jsem, že mimo hranice svého těla nemohu absolutně nic změnit. Ani své děti, natož kohokoli/cokoli dál. Co však mohu, je vnímat sebe a změny provádět uvnitř. Nevím jak, ale tyto změny se promítají ven a okolí „se mění“. A to byl impulz k vytvoření Matky domácí. Podělit se s vámi o více jak desetileté zkušenosti života doma, kde jsou dvě děti, manžel, práce a celá domácnost. Vítejte.