Oheň je oslňující, září a strhává pozornost, osvětluje, vytváří nesmírně fascinující scenérie v sobě i mimo sebe, je sebevědomý, divoký, dravý. Na druhou stranu umí zranit, zabít, ničit, je rozpínavý… Každopádně je tím, kdo umí věci změnit. Co je také důležité, pro svůj život potřebuje palivo. A to je podle mne to, co určuje, jaký oheň bude. Ano, vždy bude horký a pálit, ale co vytvoří, jak bude vonět, zářit nebo žhnout záleží na nás. Čím přiložíme? Do toho ohně v sobě a do toho ohně, který právě dnes zapálíme na mnoha místech?

Někdy přikládáme vzpomínkami, které znovu a znovu vytváří oheň, který nás vnitřně spaluje bolestí. A této bolesti se snažíme úporně zbavit. Vystřelujeme jiskry a pálíme vztahy a někdy i mosty. Jindy přikládáme touhami a nadějemi, které ve finále nemáme odvahu realizovat, a tak oheň vyhasne. Působíme doslova vyhořele a bez energie. Jsou však chvíle, kdy přiložíme něčím jiným: láskou k dítěti, partnerovi, zvířeti, příteli, okamžikem, který nás naplnil krásou anebo jen uvědoměním, že život je krásný. Tento oheň vytváří kolem nás teplo, prosvětluje, září.

Každý v sobě máme části, které bolí a pohled na ně není snadný. Přesto, pokud je do svého života „pozveme“ a dáme jim vědět, že jsou naší součástí, obvykle nás poté nestraší po nocích a ve snech. Možná právě tyto části v nás se staly předlohou čarodějnic. A protože je snadnější pálit (a uklízet) venku než vevnitř, hledáme venku čarodějnici, kterou spálíme. Ať už je to cizí názor, způsob života, znalosti a dovednosti, které nás děsí anebo barva vlasů. Já osobně věřím, že cestou je spíše vnitřní úklid. Je složitější a dlouhodobější, možná celoživotní, stejně jako rytmy kolem nás.

Dnešek vnímám jako další z mnoha příležitostí, kterou nám roční cyklus dává. Zima a chlad definitivně ztrácí moc a nastal čas rozkvést. Způsobem, kterého jsme pro tuto chvíli schopni. Využijme vnějších ohňů a spalme/změňme rituálně i to, co už není třeba nést dál. Možná to nebude celé, ale každý krok se počítá. Změňme prostřednictvím ohně v nás i venku to, co nás pálí, na to, co nám dává energii vykročit kamkoli a zářit.

A nezapomeňte, že zítra je první máj, kdy si „zase“ poprvé můžeme ochutnat lásku a krásu, protože to, co nás zatěžovalo se noc předtím definitivně změnilo.

Přeji, aby váš oheň nejen dnes hořel způsobem, který nepálí, ale hřeje a osvětluje.