Úkol zněl jasně. „Děti, jdeme trénovat přímou řeč,“ sdělila třídní učitelka svým páťákům. A protože to s nimi už hormonálně pořádně háže, rozhodla se, že jim to udělá zajímavější.
„Odložte učebnice a každý vymyslete a napište pár vět s přímou řečí dle svého výběru.“ Polovině třídy oči vyletěly ke stropu a myšlenky se zatoulaly k oblíbeným Youtuberům. Ta druhá se rozhodla brát zadání jako výzvu. Má dcera tu výzvu posunula o kousek dál… Jenom pár vět? Sedla a začala psát. Fantazie se chopila kormidla a ona se snažila obrazy příběhu chytit do slov. Vznikl příběh o Kyselíkovi.
Příběh o Kyselíkovi
Jednoho dne zůstala Marina sama doma. Rodiče odjeli na výlet a ona si povídá: „Rodiče jsou pryč, udělám si citrónovou šťávu a kouknu se na film.“ A tak se chopila citrónu. Když ho však chtěla rozkrájet, ozvalo se: „Né, prosím, nekrájej mě!“ Marina se zděsila: „Citróne, ty mluvíš?!“ Citrón odpověděl: „Ano, mluvím. Jmenuji se Kyselík a pocházím z Citróní říše.“ Marina se vyděšeným hlasem zeptala: „Kyselíku, a co děláš tady?“ „Vyhnali mě z Citrónové říše,“ pravil Kyselík. „A proč to někdo udělal?“ zeptala se Marina. „Protože jsem porušil kyselý slib a snědl kostku cukru. Když ona byla tak dobrá!“ odpověděl Kyselík.“ A to můžete jíst jen kyselé věci?“ zeptala se ho Marina. „Ano, stejně jako grepy smí jíst jen hořké věci a třeba jahody jen sladké. Ale dřív směli jíst všichni všechno. To už je ale dávno.“ „Tak to napravíme!“ ozvala se Marina.
Tak se Marina vydala do Citróní říše i s Kyselíkem. „Co tu děláš, Kyselíku?“ ozvalo se najednou. Byl to král všeho jídla, „a co tu dělá ta dívka z lidského světa?“ „Pane králi, my jsme přišli bojovat za to, aby citróny a ostatní jídla mohla jíst, co chtěla!“ „Hahaha,“ smál se král, „to byste museli sehnat tisíc podpisů.“ Jak to však uslyšela ostatní jídla, rozhodla se, že budou bojovat za Kyselíka. Tisíc podpisů sehnali a král svolil. Kyselík a ostatní jídla Marině poděkovala a ta se vrátila domů. Zrušila zákon a byla ráda, že pomohla. A teď si konečně může pustit ten film.