Moudrost a strasti předků byly vymýceny. A stačilo k tomu pár desetiletí a rozmach chemické alchymie. Citíš? Vezmi si pilulku… Je v podstatě jedno, co cítítš, zda bolest, únavu nebo radost. Jakýkoli výkyv je nežádoucí, rizikový, problematický, nebezpečný. A tak s (ne)vědoucí vychytralostí vypínáme receptory, kontrolky i komunikační kanály a pozornost úspěšně přesměrováváme od problému.

Není špatné cesty… A v tom podle mě tkví zrada. Díky nadšení pro (Al)chemii umíme efektivně tělo očarovat. Jednoduše zblbnout. Pro přestátí akutního problému skvělá věc! Máme víc sil a tak i vyšší šanci příčinu obíží třeba zahlédnout, uvidět, dostat pod kontrolu či dokonce odstranit. Jakou cestou už je každého individuální proces. Jenže… Uchlácholeni zdánlivým klidem máme pocit dobře odvedené práce a důvod, proč byla ta růžová nutná už neřešime. Akutní problém přeci není, ne? A tak odsouváme řešení na neurčito a pod dohledem autorit vyrábíme chronicky zapeklité potíže… A pozor netýká se to jen těla. Vždyť i naše myšlenky a zkušenosti neodpovídající oficiálně přijímanému dogmatu je třeba léčit! Schovat pod pozitivní!

Možná je na čase ten polep strhnout. Svět možná nebude tak ultrarůžový, ale třeba se konečně ukážou odstíny, jež s námi ladí mnohem víc. A my získáme šanci šamansky namalovat svůj obraz nebo zazpívat svou píseň.