Je tomu teprve rok, co jsem se rozhlédla kolem sebe a zjistila, že i pražská „příroda“ má mnoho, co nabídnout. S prvními paprsky jarního slunce se zdejší zahrady i parky předhánějí ve znovuzrození. Pokud pominu šlechtěnou část, dostanu se ke skutečným pokladům. Jsou však tak „obyčejné“, že je často přehlížíme nebo dokonce hubíme. O co jde? O plevel! Jenže většina toho plevelu je vlastně bylinou s řadou léty prověřenými pozitivními účinky na náš organismus.
Pro mne začíná období sirupů a sem tam tinktur, které umí kus té síly uchovat déle než jen pár dní. Mou odměrkou je košík na jahody. Nepotřebujeme toho doma víc, i když má střádavá duše by klidně ještě vařila a tvořila. S každým jarem a poté i létem si uvědomuji, jak moc jsme bohatí. Jen je třeba se dívat kolem sebe a nechtít víc, než opravdu potřebujeme a zužitkujeme. Mnoho věcí máme na dosah a často i zdarma nebo levně, ale jsou zřejmě moc obyčejné, aby zaujaly. Stejně jako ty byliny kolem cest a později moruše, plané třešně i jablíčka.
Vnímám, že pokud se nenaučíme vděčnosti a nezkrotíme falešné modly jménem Víc a Mám právo, jen těžko se nám podaří si uvědomit, že bohatí už jsme. Nesnažím se měnit svět a lidi v něm. Úplně mi postači, když svým dětem předám znalosti o obyčejnostech a zároveň dokonalostech bezprostředniho okolí. Věděli jste například, že vždy vyrostou takové rostliny, které lidé zde žijící opravdu potřebují?