Jeden ze způsobů, jak si udržuji nadhled a připomínám lehkost života jsou výlety po zemích koruny české. Nejedná se o žádné výkony olympijského ražení a dokonce na určitá místa jezdím opakovaně. Je to prosté kochání se a k tomu jako bonus ujdu kolem 15 km.

Záhada pozitivna

Nedílnou součástí je pro mne však i parťák. Své výlety totiž neberu jako útěk od každodennosti, ale jako šanci si ji rozšířit, obohatit. Jsem vděčná kamarádce Ivě, se kterou na cestě probereme témata od vzniku vesmíru, přes rodinné konstelace až po nalezení řešení na kdejaké politické úskalí. Navíc se i dost pobavíme. Za cestu se totiž obvykle i několikrát ztratíme (navigace na to nemá vliv, ne ani dvě…). Nejlepší na tom je, že NIC není problém. Tyto výlety mě učí víc než stohy knih o pozitivním myšlení. Někdy si přizvukujeme, jindy spolu nesouhlasíme. Cenné pro mne je, že nemáme ani jedna potřebu si nutít ani plamenně obhajovat osobní názor, který zastáváme. Vyslechneme se a jednoduše se neurazíme. Občas dostaneme výtlemy jak dvě puberťačky. Místo pozitivna zkrátka pěstujeme autenticitu. A to je osvobozující. Skvělé na tom je, že výsledek je vlastně pozitivní, i když obsah ve svých jednotlivostech pozititvní být nemusí.

Obyčejné neobyčejnosti

Díky otevřenosti přistupu dostávají šanci vzniknout i různé nečekané projekty. Takhle se jednou stalo, že se s námi na výlet musela vydat čivava. Místo skuhrání, co budeme dělat, jsme prostě řekly, že to zkusíme. Přestože je to zvíře na čivavu trochu přerostlé, 5 kg je prostě u tohoto plemena obr, má své limity. Takže jsem prozkoumala možnosti a pořídila tašku, ve které ji kus, když se ji tlapky začnou motat, poponesu. Jinak spokojeně cupitá s námi. Prostě to jde… I když to nebylo v plánu. Je mi milé, že se na výlety občas přidá i dcera. I ona načichla tomu, že je to den, kdy si odpočineme, když se cítíme unavené, jíme, když máme hlad a čůráme, když se nám zrovna chce. Taky se často kocháme jen tak obyčejnostmi a zjišťujeme, jak moc jsou neobyčejné. Osvobozující pro mne je, že tu nepanuje stres z toho, že něco nejde podle plánu, protože se nezřídka ukáže, že ten zážitek mimo pořadí stál za to. A upřímně, bez těchto „chyb“ bychom často tu krásu ani neobjevily.

Kdy je třeba

Nemám chytrou myšlenku na závěr. Spíš jen přání, aby energie těchto výletních dní, jež voní souladem šla co nejvíce přenést i do umělé civilizační reality, která nám někdy nedovolí se aní vyčůrat v okamžiku, kdy se nám chce 🙂