Tak přesně to jsem si ověřila včera, kdy jsem se synem musela vyrazit na plánovaný malý chirurgický zákrok. Byla neděle a já pozorovala, jak venku na obloze plynou fotogenické mraky, slunce se snaží přeprat studený vítr a rostliny si vesele zase povyrostly. Tak moc mě to táhlo na procházku. Ale co, říkala jsem si, bylo by fajn se někam vydat, ale holt dnes to máme jinak… Vzala jsem tedy alespoň psa a naši standardní venčící trasu si trošku protáhla.

Bylo půl třetí, když jsme dojeli do nemocnice. Měli jsme ještě čas, a tak jsme vyrazili zamlsat do místní cukrárny. Na odvahu. Ukusujíc hořickou trubičku jsme se proplétali mezi muflony. Ano, v Praze uprostřed nemocničního areálu se potulují mufloni. Bavilo nás to a já byla vděčná za těch pár ukradených doušků vzduchu. Respirátory byly připraveny k akci.

Seděli jsme v čekárně. Za námi kolečko měření teploty, vyplňování dotazníků a podepisování stohů papírů. Dostali jsme se na řadu celkem rychle. Paní doktorka aplikovala jakýsi umrtvující gelík s tím, že bude trvat asi hodinu než zabere a máme se tedy… ano.. projít. Poděkovali jsme a vyšli ven. Co teď? Hořická trubička sbaštěna a další nabídka nás nelákala. Vydali jsme se tedy po areálu. Povídali jsme si, courali se a za posledním barákem jakéhosi pavilonu na nás vykouklo rozkvetlé stromo náměstí. Nadšeně jsem se radovala z té krásy. Pořád zbývalo hodně času a tak jsme šli odvážně dál.

Najednou syn uviděl žlutý fáborek a u něj hádanku. Začali jsme tedy následovat žluté fáborky i hádanky a najednou… Najednou jsme stáli v lese. Ano, součást fakultní nemocnice je les, s potokem, kvítky a … ne, mufloni byli momentálně jinde. Oba jsme se nadechli a těšili se ze všech krás, které jsme najednou měli okolo sebe. Atmosféra nemocnice zmizela, i když byla na dohled.

Já si v tu chvíli s vděčností uvědomila, že krásu můžeme najít opravdu vždy a všude. Stačí se dívat, třeba následovat žluté fáborky anebo „jen“ svou intuici a vnitřní volání. Navíc vesmír má smysl pro humor a opravdu našim myšlenkám a přáním naslouchá, což může být někdy pěkně ošemetné. Každopádně tentokrát já dostala svou procházku v přírodě a syn odvahu zvládnout zákrok, který jej čekal.