Spolu se životem doma se objevilo spousta témat, která v myslích a uších standardně pracujících jedinců mají sice svoji váhu, ale ne vždy v tom hmotném světě místo a čas. Jedno z témat, které jsem začala při delším pobytu doma řešit byly odpadky. A to nemyslím ty myšlenkové! Mám na mysli ty obyčejné, které vznikají, i když doma téměř nic neděláte. A tak nám do života kromě tříděného odpadu vstoupil ještě vermikompostér.

O životní prostředí jsem se začala cíleně zajímat až s věkem a postupnou zralostí myšlení v souvislostech. Vyhazovat cokoli nepřírodního do přírody jsem tendenci sice neměla nikdy, ale třídit odpad jsem začala až jako dospělá. Jenže časem jsem zjistila, že mám vlastně v okolí nedostatek třídících popelnic a možností. Jak to? Jakmile se můj život přesunul do domácnosti, pozorovala jsem, že denně vyprodukujeme opravdu dost odpadu. I když jsem se všemožně snažila, stejně pořád něco někde leželo, něco se muselo z něčeho vybalit, a hlavně jsem denně vařila.

Jakého odpadu je nejvíce

V domácnosti, kde se denně vaří a celodenně funguje překvapivě nefiguruje jako hlavní odpadek plast, jak by se mohlo zdát. I když zaujímá hned druhé místo. V takové běžné domácnosti alespoň polovinu odpadu tvoří bioodpad. A u nás to po „zkušebním“ a testovacím období bylo výrazně více. Různé skrojky, odkrojky, výkrojky ze zeleniny i ovoce a k tomu káva, čaj, bylinky… V běžných podmínkách městského bytu se však s bioodpadem dá zacházet dost špatně. Tedy zpočátku jsem si to myslela. Hnědá popelnice podléhá mnoha regulím a víceméně je pro řadu míst nedostupná. Jenže pak jsem na něco přišla! Objevila jsem vermikompostér.

Přivítejte žížaly

Trvalo ještě pár měsíců, než se mi podařilo přesvědčit manžela, že je to super nápad. Už jsem to víceméně pustila z hlavy, když se na trhu objevil jeden designový skvost. Zelenkavý povrch a minimalistické linie kompostéru uchvátily manžela natolik, že žížaly povolil. Ještě nastala drobná honba za těmi správnými žížalami – používá se jakýsi kalifonský druh, který toho víc sbaští a taky víc vykadí a vyčůrá než běžná žížala z českých luhů a hájů. Když jsme žížaly získali, bylo třeba jim udělat domeček. Děti to náramně bavilo a všichni jsme se těšili, jak to pěkně půjde.

Vermikompostér: Co tam patří

K mému překvapení vermikompostér nefunguje jako ten „vesnický“ nebo zahrádkářský. Nehází se tam vše, ale jsou jasná pravidla, co tam vhodit jde a co naopak ne. Pokud pravidla porušíte, hrozí, že žížaly jednoduše chcípnou, případně se vám tam rozmnoží něco, co opravdu nechcete. Primárně tam patří cokoli, co roste v Čechách – mrkev, petržel, okurka, vnitřek dýně, salát, listy z ředkviček, kedlubny i mrkve, slupka z brambor a vše, co v kuchyni z ovoce a zeleniny vytvoříte. A potom třeba zbytek bylinek z odvaru, sypaný (ale i pytlíkový čaj), káva, uschlé květy. Ovoce se tam dávat může, avšak my ho tam dávat postupně přestali, neboť to jen podpořilo červíky a mušky. Občas přidáváme navlhčenou lepenku (tou se i zpočátku vystele dno) nebo natrhanou ruličku od toaleťáku.

Vermikompostér: Co tam nepatří?

• Cokoli aromatického (cibule, česnek, zázvor)
• Cokoli shnilého nebo napadeného (zbytky hub s červy nebo nahnilé brambory nebo jablka)
• Živočišný odpad jakéhokoli typu (maso, mléko…).
• Cizokrajné ovoce a zelenina. Výjimkou prý jsou banány, ale my se do toho nepustili.
• Nám se neosvědčily ani tvrdé stonky (například od rajčat nebo slupka z dýně).

Vermikompostér: Zkušenosti a tipy

• Pozitivní je, že to nijak nezapáchá.
• Po prvních měsících jsme vermikompostér přesunuli do sklepa. Doma bylo moc teplo (v zimě topení, v létě sluníčko). V kuchyni je miska, kam se bioodpad odkládá a pak se žížalám nosí.
• Spolu se žížalami tam žije hodně dalších zvláštních věcí. Některé mají nožičky, jiné křídla, další podobu červíků.
• Počítejte s tím, že v okolí vermikompostéru se vám ubytují také pavouci. Nevyhánějte je! Krásně se postarají o vylétající mušky. Vy pak jen zametete vysušené mrtvolky.
• Jeden čas jsme nožičkové broučky, kteří se rozhodly opouštět prostředí vermikompostéru řešili tím, že jsme nožky oblepili protimolovou lepící páskou a pravidelně měnili. I tak občas něco menšího uniklo. Nic se však za těch pár let nikde nevylíhlo.
• Povrch někdy nepěkně „hnije“ nebo to tak vypadá. Většinou se to ale vyřeší samo. Zasahujeme velmi pomálu. Hniloba by tam ale být skutečně neměla, neboť to žížaly zadusí.
• Pokud je potravy pro žížaly moc, zamrazovali jsme na „horší časy“.
• Doporučuje se novou potravu pro žížaly „zahrabat“, my jednoduše nasypali nahoru.
• Pořiďte si nádobu na žížalí čůrání (neboli žížalí čaj). Od oka dáváme kytkám i jedlým rostlinám 2–3x týdně spolu se zálivkou. Prospívá jim to
• Humus vyndáváme 1x do roka, obvykle na jaře. Smícháme ho se substrátem pro rostlinky. Není lepší zábavy pro děti, než se vrtat v … (ano, chce to rukavice).

A jaký je můj další cíl? Čmeláčí domeček! Jakmile to dopadne, určitě se s vámi podělím o zkušenost. Ale občas je to u nás na delší lokte…