Život je řeka. Je to proud, který nás vrhá do situací, na které náš organismus reaguje. Zatímco cestou vpřed získáváme zkušenosti, zpět posíláme to, co jsme si z nich odnesli. Možná tím lečíme sebe, možná své předky, možná okolí a prostředí, kterým jsme prošli.

Každá řeka ma svou esenci, svuj náboj, úkol a dar. Během své cesty potkavá řadu výzev a také jiné svého druhu. Sou-tok je pak výsledkem takového setkání. Ani jedna ze stran nezůstává stejná. Něco odevzdá, něco získá a pokračuje něco nového. Soutoky jsou pro mě symbolem vztahu, setkání a změny v něco nového. A to bez toho, zda to chceme, plánujeme nebo se toho bojíme. Místa soutoků maji svou osobitou sílu. Spolu s řekami nesou svůj příběh.

Rozhodla jsem se tato místa poznat a jejich příběhem doslova proplout s nimi. Prvni cesta vedla k Berounce a jejím soutokům. Od zrodu (tato řeka nemá pramen, ale vzniká spojením dvou jiných řek) až po jeji splynuti a odevzdání se Vltavě.

Berounka v mém světě

Síla Berounky (pro mě) tkví ve schopnosti transformovat bolest ve zkušenost. Je jí jedno, kdo jsi a čím jsi prošel. Vnímá tě teď a považuje tě za celistvého a v pořádku už teď. Učí nás, jak propojit síly v sobě novým způsobem, aniž bychom však ztratili podporu minulosti. Dovoluje vzniknout něčemu novému v nás. Její tok a setkání nám umožňuje nahlédnout, jak se svou proměnou pracovat.